Rybařit mě učil můj táta, se kterým jsme jezdili hlavně na Oslavu. Rybařina pro mě díky tátovi nikdy nebyla jen o úlovcích, ale hlavně o vztahu k přírodě. Ukázal mi, že ze břehu má člověk dokonalost přírody jako na dlani.

Už jen pozorovat vodu v řece, která je pokaždé jiná. Člověk pak pozná, jestli někde na horním toku zapršelo nebo že někdo do řeky něco vypustil, a voda proto ztratila jiskru.

Na Oslavu se vždycky ráda vracím, i když s narozením dětí jsem objevila také kouzlo rybníků, kde člověk přeci jen lépe uhlídá dva malé neplavce. Na řece mám nejradši jen tak nalehko s brčkem chytat čudly nebo lovit tlouště na třešně a u rybníka se synem lovíme i líny. Na těžko s krmítkem.

Jsem staromilec, nemám žádné drahé rybářské vybavení. Kupuji jen to, co dobře znám z dětství a v obchodech, kde si můžu o rybaření popovídat se stejnými nadšenci.

Spolu s respektem k přírodě mi dalo rybaření i trpělivost. Oboje je totiž důležité nejen u vody, ale nepochybuji, že i ve výkonu prezidentské funkce. I teď v probíhající kampani jsem si ušetřila chvilku na rybaření. Voda pro mě navždycky bude nejlepším místem, kde si utřídit myšlenky, aby pak člověk dělal správná rozhodnutí.